Pohanka

Pohanka (Fagopyrum) je rod rostlin z čeledi rdesnovitých a patří k ní přibližně 15 druhů.

Pohanky jsou jednoleté a vytrvalé byliny. Často je mylně zařazována mezi obiloviny, ve skutečnosti se ale jedná o jednoletou rostlinu,
která má podobně moučná zrna jako obilí.

Původní, planě rostoucí pohanka pochází z Himalájí, odkud se rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Nejstarší archeologické nálezy semen pohanky pocházejí z doby železné a byly objeveny při archeologických vykopávkách u Azovského moře. V Maďarsku na jižním břehu Balatonu ji lidé znali už v 10. století. Na území dnešní České a Slovenské republiky se pěstovala již v 12 století a od 15. století se její užívání v kuchyni rozšířilo zejména na Moravě.

V současnosti se pohanka pěstuje hlavně v severní Číně, v severní Koreji a v Japonsku. Pohanka se vzhledem ke své vynikající nutriční hodnotě stává v řadě zemí světa stále populárnější potravinou, a to přesto, že se během minulého století její osevní plochy několikanásobně zmenšily. V poslední době zájem o ni prudce vzrůstá, a to nejen mezi vegetariány a makrobiotiky. Pohankové výrobky jsou ale v nejrůznějších podobách rozšířeny po celém světě.

Pohanka se řadí mezi bezlepkové potraviny a je nutričně velmi hodnotná. V sušině semen se pohybuje obsah škrobu mezi 55 – 70 %. Pohanka je také významným zdrojem vlákniny, železa, draslíku, fosforu, mědi. Obsahuje vitamíny B (B1, B2, B6), E, niacin a rutin. Rutin, který patří do skupiny rostlinných antioxidantů, společně s vitamínem C působí blahodárně na obranyschopnost organismu.

Na trhu se vyskytuje v různých formách. Je to především pohanková mouka, která je vhodná na zcela běžné vaření a pečení, ale také jako příměs do bílé mouky na zvýraznění chuti. Pohankové kroupy lze použít jako přílohu, do polévek, do nádivek nákypů, rizota… Nejznámější je asi kaše, která se připravuje z lámanky, ale tuto formu pohanky lze použít i do knedlíků, pomazánek a polévek. Pohanková krupice je používána obdobně jako pšeničná do kaší, zavářek, halušek, knedlíků, lívanců, polenty, pomazánek, pudinků i moučníků. Známé jsou i pohankové těstoviny (vrtule, kolínka atd.), vločky (na kaši, do karbanátků či sekané, do müsli, do polévky), pohankové pukance (jako burizony). Můžeme si i upéct pohankové křupky nebo sušenky. Pohankovou nať pak můžeme použít místo petrželky.

  • Ze sušených pohankových rostlin se připravují v Japonsku extrakty, které se dále používají jako zdroj minerálních látek k obohacování dalších potravin.
  • V Rusku se používá loupaná a pražená pohanka do polévek nebo k přípravě blin, což jsou malé lívanečky většinou z pohankové mouky.
  • V Číně se vnější slupky odstraňují a potom se rozemílají na mouku pro výrobu základních potravin.
  • V Koreji a v Japonsku se vyrábí z pohanky jakostní světlá mouka, která se používá pro přípravu nudlí.
  • V Kanadě jsou velmi oblíbené pohankové lívance s javorovým sirupem.
  • V severní Itálii se pohanková mouka vyrábí v malých rodinných mlýnech a používá se k přípravě pizzoccheri, což je druh velkých, plochých nudlí, které se smíchávají s různými druhy vařené zeleniny a podávají se jako hlavní jídlo.
  • V drsné Bretani patří pohankové palačinky mezi jedny z nejoblíbenějších pochutin.

Pohanka patří do zdravého jídelníčku nejen pro vysokou nutriční hodnotu, ale i protože:

  • rutin pomáhá při všech cévních onemocněních, zánětech všeho druhu a krvácení z dásní a nosu.
  • preventivně působí proti revmatickým chorobám a artritidě.
  • působí na regulaci krevního oběhu.
  • regeneruje jaterní buňky.
  • snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice.
  • obsahuje také cholin, který regeneruje jaterní buňky poškozené alkoholem nebo jinými chorobami. Cholin také pomáhá při odbourávání nahromaděného tuku v játrech.
  • snižuje LDL cholesterol a zvyšuje HDL cholesterol. Tyto faktory působí proti vysokému krevnímu tlaku a srdečním onemocněním.
  • uklidňuje žaludeční a dvanácterníkové vředy

Věděli jste, že …

název pohanka vznikl pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Tatarů ve 13. století, kdy ve svých kožených vacích zavěšených u koňských sedel si vezli semena a původní domácí obyvatelstvo je považovalo za pohany a tento název se později přenesl i pro tuto rostlinu?

Pohanka

Pohanka (Fagopyrum) je rod rostlin z čeledi rdesnovitých a patří k ní přibližně 15 druhů.

Pohanky jsou jednoleté a vytrvalé byliny. Často je mylně zařazována mezi obiloviny, ve skutečnosti se ale jedná o jednoletou rostlinu,
která má podobně moučná zrna jako obilí.

Původní, planě rostoucí pohanka pochází z Himalájí, odkud se rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Nejstarší archeologické nálezy semen pohanky pocházejí z doby železné a byly objeveny při archeologických vykopávkách u Azovského moře. V Maďarsku na jižním břehu Balatonu ji lidé znali už v 10. století. Na území dnešní České a Slovenské republiky se pěstovala již v 12 století a od 15. století se její užívání v kuchyni rozšířilo zejména na Moravě.

V současnosti se pohanka pěstuje hlavně v severní Číně, v severní Koreji a v Japonsku. Pohanka se vzhledem ke své vynikající nutriční hodnotě stává v řadě zemí světa stále populárnější potravinou, a to přesto, že se během minulého století její osevní plochy několikanásobně zmenšily. V poslední době zájem o ni prudce vzrůstá, a to nejen mezi vegetariány a makrobiotiky. Pohankové výrobky jsou ale v nejrůznějších podobách rozšířeny po celém světě.

Pohanka se řadí mezi bezlepkové potraviny a je nutričně velmi hodnotná. V sušině semen se pohybuje obsah škrobu mezi 55 – 70 %. Pohanka je také významným zdrojem vlákniny, železa, draslíku, fosforu, mědi. Obsahuje vitamíny B (B1, B2, B6), E, niacin a rutin. Rutin, který patří do skupiny rostlinných antioxidantů, společně s vitamínem C působí blahodárně na obranyschopnost organismu.

Na trhu se vyskytuje v různých formách. Je to především pohanková mouka, která je vhodná na zcela běžné vaření a pečení, ale také jako příměs do bílé mouky na zvýraznění chuti. Pohankové kroupy lze použít jako přílohu, do polévek, do nádivek nákypů, rizota… Nejznámější je asi kaše, která se připravuje z lámanky, ale tuto formu pohanky lze použít i do knedlíků, pomazánek a polévek. Pohanková krupice je používána obdobně jako pšeničná do kaší, zavářek, halušek, knedlíků, lívanců, polenty, pomazánek, pudinků i moučníků. Známé jsou i pohankové těstoviny (vrtule, kolínka atd.), vločky (na kaši, do karbanátků či sekané, do müsli, do polévky), pohankové pukance (jako burizony). Můžeme si i upéct pohankové křupky nebo sušenky. Pohankovou nať pak můžeme použít místo petrželky.

  • Ze sušených pohankových rostlin se připravují v Japonsku extrakty, které se dále používají jako zdroj minerálních látek k obohacování dalších potravin.
  • V Rusku se používá loupaná a pražená pohanka do polévek nebo k přípravě blin, což jsou malé lívanečky většinou z pohankové mouky.
  • V Číně se vnější slupky odstraňují a potom se rozemílají na mouku pro výrobu základních potravin.
  • V Koreji a v Japonsku se vyrábí z pohanky jakostní světlá mouka, která se používá pro přípravu nudlí.
  • V Kanadě jsou velmi oblíbené pohankové lívance s javorovým sirupem.
  • V severní Itálii se pohanková mouka vyrábí v malých rodinných mlýnech a používá se k přípravě pizzoccheri, což je druh velkých, plochých nudlí, které se smíchávají s různými druhy vařené zeleniny a podávají se jako hlavní jídlo.
  • V drsné Bretani patří pohankové palačinky mezi jedny z nejoblíbenějších pochutin.

Pohanka patří do zdravého jídelníčku nejen pro vysokou nutriční hodnotu, ale i protože:

  • rutin pomáhá při všech cévních onemocněních, zánětech všeho druhu a krvácení z dásní a nosu.
  • preventivně působí proti revmatickým chorobám a artritidě.
  • působí na regulaci krevního oběhu.
  • regeneruje jaterní buňky.
  • snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice.
  • obsahuje také cholin, který regeneruje jaterní buňky poškozené alkoholem nebo jinými chorobami. Cholin také pomáhá při odbourávání nahromaděného tuku v játrech.
  • snižuje LDL cholesterol a zvyšuje HDL cholesterol. Tyto faktory působí proti vysokému krevnímu tlaku a srdečním onemocněním.
  • uklidňuje žaludeční a dvanácterníkové vředy

Věděli jste, že …

název pohanka vznikl pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Tatarů ve 13. století, kdy ve svých kožených vacích zavěšených u koňských sedel si vezli semena a původní domácí obyvatelstvo je považovalo za pohany a tento název se později přenesl i pro tuto rostlinu?